Metody výuky

 

Metoda Montessori

Co znamená Montessori

Marie Montessori, po které je tato metoda pojmenována, se ve svých 26 letech stala vůbec první absolventkou lékařské fakulty v Itálii. Do roku 1896, kdy fakultu dokončila, bylo lékařské povolání výsadou mužů. Lékařská praxe přivedla paní Montessori k analýze dětského učení, které výrazně zaujalo její pozornost. Deset let po ukončení studia proto velmi ráda přijala nabídku pracovat se skupinou 60 dělnických dětí a založila první dětský dům – předchůdce dnešních Montessori školek.

Výchova v rukách ženy

Marie Montessori vycházela, při vývoji své metody výchovy dětí, z vlastní rozsáhlé vědecké práce. Její výzkum byl zaměřen na schopnosti dětí učit se a získávat poznatky zcela přirozeně a bez většího úsilí. Zjistila, že tyto schopnosti jsou přímo závislé na okolí, které děti obklopuje. Rozhodla se tedy toto prostředí upravit tak, aby dětská mysl a dětské smysly měli maximální množství zdrojů, ze kterých mohou čerpat vědomosti a smyslové poznatky. Nešlo přitom jen o upravování a vymýšlení vhodných pomůcek. Ruku v ruce s vytvářením vhodného "neživého" prostředí jde přístup vychovatelů k samotným dětem.

Vztah dětí a dospělých

Jednou ze základních zásad metody Montessori je přístup k dítěti jako k rovnocennému partnerovi dospělých. Úplné respektování dětské osobnosti a víra v jeho schopnosti dává malému človíčkovi pocit vlastní důležitosti a zodpovědnosti za to co dělá. Dítě je vedeno k samostatnosti naprosto přirozeně. Vychovatel dítěti zprostředkovává kontakt s okolím, ovšem pomáhá mu pouze v případě, kdy je o to požádán. Zažitý vztah dospělý-dítě je často provázen slovy: "Na tohle jsi ještě malý/á, tomu ještě nemůžeš rozumět." Necháte-li vaše dítě objevovat svět po svém, naučí se spoustě věcí samo a pochopí, že jeho přístup k okolí má zpětnou vazbu. I my dospělí se stále učíme, že některé naše kroky vyvolávají pozitivní, jiné naopak negativní odezvu – nesnažme se dětem zastírat realitu. I přesto, že se všichni dospělí zapojení do metody Montessori snaží dětem nabídnout samostatnost, dítě musí vždy vědět, že u dospělých najde pomoc, pokud je o to požádá.

Jaké je to mezi dětmi?

Školka Montessori není rozdělena podle věkových kategorií. Mladší se tak mohou od starších učit a zároveň vidí, co je čeká v nejbližší budoucnosti. Starší děti si zase upevní své vědomosti tím, že se o ně s mladšími podělí. Skvělé je také to, že ve školce nevznikají stále nové třídy, kde by se začínalo od začátku. Noví žáčci přicházejí do prostředí, kde jsou uznávány hodnoty slušného zdvořilého chování, respektování sebe sama i druhých, pořádnost a zodpovědnost. Je úžasné pozorovat dětský kolektiv, který je založen na vzájemné spolupráci a ve kterém není ani náznak nějakého dělení světa na malé, velké a dospělé. Všichni jsou zde lidé, kteří se snaží dosáhnout stejného cíle. Chcete mít vaše dítě v Montessori školce? Kontaktujte nás.

Prostředí Montessori

Třída v Montessori školce je rozdělena do čtyř oblastí, které reprezentují:

  • praktický život – zde děti mohou provádět věci, které obvykle vidí u dospělých –osobní péče, uklízení, péče o zahradu, rozvíjení sociálních vztahů, pohyb atd.
  • senzorická oblast – malý člověk se v této oblasti učí poznávat barvy, tvary, velikost, zvuky, vůně a mnoho dalšího
  • matematika – pomocí Montessori pomůcek zde děti sami od sebe poznávají, že například některých korálků je na jednom provázku více a jejich zvědavost jim velí zjistit, o kolik více jich tam je – začínají se spontánně zajímat o počty
  • jazyk – písmenka lze vnímat také jako obrázky a děti mají obrázky rády – opět budou chtít brzy vědět, co který obrázek znamená a začnou je zkusmo skládat dohromady

I když lze třídu školky Montessori rozdělit na 4 oblasti, jedná se o stále stejnou místnost. Všechny pomůcky patří na konkrétní místo. Děti to sami poznají nebo si tuto informaci předají. Sami se naučí vracet věci na místo, protože kdyby tak neučinily, způsobí jinému dítěti – jejich kamarádovi – smutek, kdyby nenašel pomůcku, se kterou si zrovna chce hrát. Dětské společenství ve třídě Montessori společně řeší řadu úkolů a hraje množství zajímavých her, do kterých se často automaticky zapojí celá třída – to upevňuje vztahy mezi dětmi, které se pak snaží nezpůsobovat si navzájem potíže.

Třídou to nekončí

V minulém odstavci byla zmíněna péče o zahradu. Ta by nebyla možná, pokud by běžnou součástí Montessori školky nebyl

venkovní prostor. I venku platí to, co uvnitř. Prostředí obklopující děti výrazně ovlivňuje jejich schopnost učit se a poznávat nové věci. Když vaše dítě opustí Montessori třídu ocitá se ve venkovním Montessori prostředí, kde je opět všechno dokonale přizpůsobené velikosti dětí – kropáčky, hrabičky, kolečka, lavičky – zkrátka všechno co mají dospěláci je na zahradě školky Montessori v menším provedení.

Umění je hra – hra je umění

Montessori školka ukazuje dětem, že umění v jakékoliv formě je běžnou součástí života. Mohou tak rozvíjet své vrozené schopnosti a talenty bez toho, aby se nad tím jejich okolí nějak negativně pozastavovalo. Součástí Montessori pomůcek jsou jednoduché i složitější prostředky, které dětem umožní projevit jejich umělecké sklony. Kreslící i malovací potřeby, hudební nástroje,  možnost si zatancovat, zazpívat nebo nacvičit nějakou scénku – všechny příležitosti leží na dosah zvídavé dětské mysli.